Seminář

9:00 - 14:00 vlastní program

Kronikářství je specifický obor lidské činnosti usilující o zachycení a zpřístupnění informací ze života konkrétní obce, města či regionu v ustálených formách.

1. Stručná historie oboru a jeho smysl

Literární žánr s přesahem k historiografickým dílům vznikl ve středověku, ovšem navazuje na podstatně starší kořeny antické. Snaha zachytit dějiny regionu či státu dala vzniknout množství kronikářských děl, jejichž úroveň je ovšem silně kolísavá. Přesto jsou kroniky historickou vědou chápány jako jeden ze základních narativních pramenů, jejichž cena roste směrem do minulosti s ohledem na absenci jiných typů pramenů. Základním principem kronikářství je chronologicky strukturovaný popis jednotlivých historických událostí, pokud možno s oporou v širší heuristické práci. Výsledkem kronikářské činnosti ovšem nemá být vědecké historiografické dílo, nýbrž subjektivně objektivní narace a deskripce událostí, jichž byl autor svědkem nebo k nim dokázal získat hodnověrné informace. Proto je pro praktické vedení kroniky velmi důležitá schopnost alespoň základní kritiky pramenů a důsledné ověřování získaných informací (úřední záznamy obce a města, archivy a podobně).

2. Legislativní rámec vedení, prezentace a archivace kroniky

Pro vedení obecních kronik má zásadní význam aktuální právní předpis Zákon o kronikách obcí č. 132/2006 Sbírky zákonů ČR, který zrušil starší legislativní úpravy. Zákon sám je velmi stručný a nebyl k němu vydán prováděcí předpis, což vede k nejistotě a nutí k odkazům na starší kronikářskou praxi (zejména detailní vládní nařízení č. 169/1932 Sb.), což není vždy žádoucí. Kronikářství z titulu své práce s daty a datovými soubory je dále regulováno archivním zákonem č. 499/2004 Sb., který upravuje přejímání a ukládání obecních kronik coby knih úředních k trvalému uložení ve státních archivech, a také zákonem č. 110/2019 Sb. o zpracování osobních údajů, který řeší zákonnost kronikářského zpracování osobních údajů. Kronikářství se rovněž týká zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, který určuje statut kroniky jako díla nikoli autorského, ovšem s průnikem autorských děl v případě užití obrazových či audiovizuálních příloh.

3. Vztah obsahu a formy kronikářských záznamů, analogová versus digitální podoba

Zákon o kronikách obcí neurčuje formu kroniky, lze ji vést v analogové nebo elektronické podobě, případně kombinovat obojí. Pro analogovou podobu je nutné respektovat doporučené normy zajišťující dlouhodobou udržitelnost kroniky (trvanlivý nekyselý papír ISO 9706, dokumentní inkoust 141 601 nebo Roller Document 2635 s kovovým hrotem, uložení ve vhodných klimatických podmínkách). Digitální podoba vyžaduje především pečlivé zálohování nejméně na dvou úložištích a trvalou migraci dat do novějších datových formátů a technologických platforem, užívání vhodných formátů pro ukládání textu a obrázků (nejlépe PDF/A, TIFF, PNG); pro tisk kroniky trvanlivý nekyselý papír A4 a optimálně laserový tisk minimálně 200 dpi.

V obou případech je nezbytné nastavit a zachovávat jednotnou grafickou úpravu (zásada jednoty, čitelnosti a přehlednosti). Roční zápisy je nezbytné strukturovat do ustáleného schématu, pokud možno s dlouhodobou kontinuitou.

4. Praxe kronikářské heuristiky, evaluace informačních zdrojů

Heuristika čili získávání a třídění informací je pro kronikářskou činnost základním stavebním kamenem. Informace lze čerpat nejen z reality (obecní/městský úřad, knihovna, muzeum, archiv, denní tisk, místní tisk), ale přiměřeně také ze sociálních sítí. Každou informaci je nutno kriticky evaluovat, čerpat pokud možno přímo od aktérů popisovaných událostí. Pro retrospektivní heuristiku v případě doplňování chybějících úseků kroniky je hlavním zdrojem příslušný státní archiv, který garantuje autenticitu uchovávaných informací. Problematika orální historie, nespolehlivost historické paměti obecně, nutnost kritického ověřování takto získaných údajů.

5. Praxe tvorby kronikářských záznamů, problémy a chyby (jazykové styly, rétorické postupy)

Zakládání nové kroniky i navazování na již existující kroniku vyžaduje metodické zpracování velkého množství dat. Pro oba případy existuje řada schematických návodů, které lze přizpůsobit konkrétním podmínkám podle potřeb kronikáře. Zákon o obecních kronikách přímo ukládá povinnost pravidelných ročních zápisů. Na jejich tvorbu je nutné pohlížet nejen z hlediska současnosti, ale hlavně z pohledu budoucích uživatelů. Proto je vhodné užívání spisovného jazyka a střídmých formulací. Obecné zásady kronikářských záznamů, které jsou procvičovány na konkrétních příkladech: 1. Stručnost a výstižnost zápisu 2. Materiální pravdivost 3. Místní příslušnost 4. Formální zpracování, gramatika a stylistika 5. Subjektivní hodnocení událostí na objektivním základě.

• Diskuze
• Účastníci obdrží osvědčení elektronicky po ukončení kurzu

• Webinář je školení, které probíhá v přímém přenosu přes internetový prohlížeč (aplikace ZOOM).
• Den před konáním webináře účastníci obdrží e-mail, ve kterém bude odkaz pro vstup do webináře, a také učební materiály ke stažení.